zas a znova

12. května 2018 v 20:56 | Ellie |  Deník
Tenhle měsíc je pro mě zatím bez přejídání. Jsem na sebe pyšná.
Mám ale trochu pocit, že jsem to ze startu přehnala. 5x týdně hodinu a třičtvrtě plavání..bez přestávky.
Celkem rychle jsem své tělo vyčerpala. Posledních pár dní jsem se cítila vážně špatně. Omdlívala jsem, spala celý den.
Hned jak jsem přišla ze školy, tak jsem usla. Klidně jsem spala až do druhého dne. Rodiče něco začali tušit, nejspíš. Zatím nic neřeší, tka to taky nechávám být.
Obvykle toho sním vážně málo, ale dneska jsem si večer dala rohlík a nikdo nebyl doma. Po půl roce jsem zvracela. Nevím, jestli to znova odstartovalo éru zvracení. Dokázala jsem si, že se dokážu zbavit jídla, které jsem snědla. Nevím, kam tím mířím. Jediné, co vím je to, že nechci do prváku nastoupit jako prasátko.

Snad se vám daří:)

 

may

1. května 2018 v 21:18 | Ellie |  Deník
Je květen.
Tohle bude měsíc, kdy se každá z nás, pokusí naslouchat svému tělu a dá mu lásku.
Divím se, že mé tělo ještě funguje, když ho živím nebo neživím takovými věcmi.

Dneska jsem byla běhat, mysela jsem si, že to dělám pro své tělo, aby bylo zdravé. Na jeden zátah na přímem slunci v poledne, jsem uběhla 7,5km. Prostě jsem měla v hlavě myšlenku, že musím. Potom se mi v hlavě ozývalo, že bych měla jít ještě na dvě hoďky plavat. Pro mé štěstí nebo neštěstí, dnes bylo zavřeno.
Jenže to mě nezastavilo. Přišla jse domů a dala si burn 1000kcal. Po více, jak půl roku přejídání a nic nedělání, mé tělo prožilo šok.

Cítím takový pocit štěstí, když mám v hlavě zase ten hlásek, který plánuje, jak se vyhnu jídlu. Popravdě nevím, jestli to je dobře. Třeba mi to uskuteční, být doopravdy šťastná.

Ráda bych třeba přidávala zase jídelníčky, ale blog potom takové blogy maže, nechci nic riskovat.



vzlety a pády

14. dubna 2018 v 22:55 | Ellie |  Deník
Zase jsem si dala od blogu nějakou pauzu. A vážně hodně se toho změnilo.
Přes jarní prázdniny jsme s mámou jely na wellness. 24/7 pod kontrolou. Týden bez přejídání. Připadala jsem si zoufalá.
Moje máma se šla projít po městě a já nešla jen proto, abych si mezitím mohla zajít něco nakoupit a rychle to sníst. Jídlo se pro mě stalo závislostí a moc dobře jsem si to uvědomovala. Brečela jsem a byla na sebe naštvaná..neuměla jsem si pomoct.

Nemohla jsem se z toho dostat. Nemám nikoho s kým bych si o tom mohla popovídat. Protože nikdo nebere záchvatovité přejídání jako problém. Vidí ve vás to hnusné, tlusté prase, co potřebuje výmluvu k tomu, proč vypadá tak, jak vypadá.

Do nedávna jsem se přejídala tak, že jsem usínala s velkými křečemi, z té bolesti mi šly slzy do očí. Neměla jsem chuť bojovat. Chtěla jsem se smířit s tím, že to tak prostě bude probíhat každý den/večer.

Najednou jsem se dostala do větší psychické pohody. Našla jsem jednoho úžasného kamaráda a najednou jsem měla komu napsat, komu říct všechno.

Teď jsem nějakou dobu nechodila do školy a vůbec se nepřejídala. I přes přijímačky jsem byla vzhledem k situaci v klidu. Neměla jsem v hlavě myšlenky, že s tím přejídáním musím přestat.
Psychicky jsem se znova postavila nahoru a všechno se téměř urovnalo.

Vrátila jsem se zpátky do dob, kdy to bylo nejhorší. A uvědomila si ty spouštěče, ty věci, co mě nutily cítit se špatně, ty kvůli kterým jsem se přejídala.
Myslím, že jsem je odstranila ze svého života. Následky zůstaly, ale ty už ustojím. Jsem silnější, než jsem byla.(psychicky)

Vždy pomůže to ze sebe všechno dostat a pořádně se vybrečet.

Myslete na to, mám Vás ráda:)

 


záchvatovité přejídání 0.1

25. března 2018 v 20:43 | Ellie |  záchvatovité přejídání
Neustále hledám různé články nebo videa, jak se z toho dostat. Dozvídám se nové věci, které mě obohacují, třeba se pro to používá termín psychogenní přejídání. Teď už mi nikdo nemůže říct, že to nemá s psychikou nic společného.

Jsem na sebe přísná a musím zmírnit. Nikdy se z toho nedostanu, když budu myslet na to, jak musím úplně přestat jíst. Budu se radovat a chválit za každý den, kdy se nepřejím. I když to vydržím jen den nebo dva, pořád je to nějaký posun. A budu se zlepšovat. Tímhle způsobem bych se z toho pomalu, ale jistě měla dostat.

Více budu naslouchat své tělo. Nebudu ho nutit do něčeho, na co se necítí.


nevzdám se

8. března 2018 v 11:39 | Ellie |  Deník
Jsem nemocná a tak mám dost času na to, abych mohla přemýšlet. Projížděla jsem si staré fotky a donutilo mě to zamyslet se.
S anou jsem začala ve dvanácti, nebývala jsem smutná. Byla jsem 24/7 šťastná, že mám hlad a to přece znamená, že hubnu. Bylo to v létě a to léto jsem se skamarádila s jednou holkou. Chodily jsme celé léto spolu ven. Brala jsem to jako výmluvu, že nemusím jíst. Odcházela jsem z domu před obědem a zbytek času, jsem trávila někde ve městě. Doopravdy jsem hubla a myslím, že jsem byla i šťastná.
Se školou se to zhoršilo, to už jsem taj šťastná nebyla a trošku víc jedla, byla jsem zoufalá. Nenáviděla jsem se.
2015,2016, polovina 2017 střídalo se mi období, kdy jsem jedla normálně s obdobím, kdy jsem hladověla. V obou případech jsem se nějak hýbala k tomu všemu.
Druhou polovinu 2017 jsem hladověla, přejídala se a zvracela. Nějak toho na mě bylo moc. Psychika v tom hraje důležitou roli, nebudem si nic nalhávat.
Je březen 2018. Tenhle měsíc se dám dopořádku a pojedu si do 800kcal nejvíc.

Tenhle článek jsem sepsala v krátkosti jenom proto, že když jsem se dívala na ty fotky, tak jsem vůbec do té první poloviny 2017 nevypadala špatně. Jasně, že se mi střídaly období, kdy jsem byla tlustější a kdy zase hubenější. Ale nemyslím si, že jsem se v té době měla proč nenávidět.

Teď vím, že ten důvod mám a nevzdám se. Budu bojovat za tím, ať jsem se sebou spokojená a šťastná.

Jestli něčeho chcete dosáhnout, nevzdávejte se.


pocity 0.6

1. března 2018 v 19:35 | Ellie |  Deník
Hned ze začátku jsem chtěla rozebrat něco, co mě zaskočilo.
Nějaká slečna mi pod článek záchvatovité přejídání napsala, ať tenhle blog zruším, že to navádí ostatní, aby nezdravě hubli. Lidi tohle je jen má dokumentace touhle cestou, nikoho k ničemu nenabádám.
I když jsem uvažovala, že tohle všechno smažu, neudělám to a budu pokračovat ve psaní.

Jako další tady mám vnímání sama sebe.
Často se jen tak na sebe podívám a v hlavě mi proběhne Eli, jsi vážně hnusný prase..potom probíhá zkoumání všech částí těla, dívání se na starší fotky, porovnávání a zkoušení starého oblečení, jestli mi je velké, nebo jestli ho vůbec oblíknu.
Výčitky...
Někdy si řeknu, že to není zase tak špatný, ale ani já sama tomu neuvěřím.
Cítím se, jako obalena silnou vrstvou tuku, hnusím se sama sobě. Fuj..
Ten pocit, jak si připadám odporná ani nejde popsat. Bojím se chodit mezi lidi, protože si myslím, že se na mě dívají a říkají si, jak moc odporná jsem.

A jak to plánuju dál?
Nepřejídat se. Nevím, jak to udělám, ale musím přestat. Ničí mi to život.
Nejspíš budu muset začít zase zvracet, abych z toho přejídání jen víc a víc nepřibírala.



jak to všechno pokračuje..?

27. února 2018 v 20:34 | Ellie |  Deník
Ze začátku měsíce jsem psala o tom, že jsem na tom se záchvatovitým přejídáním lépe.
Jde to se mnou z kopce. Myslela jsem si, že vyhrávám.
Takový kolotoč diet, hladovek, přejídání, výčitek, cvičení. Hladovění a cvičení počítám po dnech, zp po týdnech..
Nechci si přiznat, že je to vážně nemoc a mám problém a to celkem velký. Už tak jsem na antidepresivech a tohle mi moc neprospívá.
Chci to skončit. Prosím.
Dneska jsem jela ze školy a ze zvyku jsem vystoupila v centru a šla si nakoupit kupu jídla. Všechno jsem do sebe bezmyšlenkovitě naházela a pak brečela. Hnusím se sama sobě.

Chtěla jsem napsat někomu, kdo je rádoby zdravý. Rozmyslela jsem si to hned potom, že každý, kdo tohle nezažil, to nemůže pochopit a vždycky vám řekne, že máte začít jíst zdravě a cvičit. Tohle mi nepomůže. Je to v hlavě a já nevím, jak to dostat pryč. Strašně se nenávidím, jsem z toho zoufalá.

Do toho všeho se mi děly vážně nepříjemné věci. Nepřeju to nikomu zažít..
A já to samozřejmě zajídala a dělala, jak je všechno srašně v pořádku.
Ráda vidím lidi okolo mě, jak jsou šťastní, když se usmívám a bavím se s ostatními. Jsem z toho všeho vyčerpaná.

Sbírám všechnu svou odvahu na to, abych požádala o profesionální pomoc a konečně se z toho dostala.

Jediné co chci cítit je hlad.


záchvatovité přejídání

4. února 2018 v 14:00 | Ellie |  záchvatovité přejídání
Přejídat jsem se začala po době hladovění, odříkání a cvičení. Bylo to v říjnu.

Začátektoho byl tak nevinný.
Vždyť jsem si vzala jenom něco k filmu. To něco pro mě bylo čokoláda, tyčinky, bonbony, čipsy, sušenky a mělo to tak okolo 3500kcal. Tohle bylo každý den, každý den jsem si takhle dopřávala. Nebudu lhát, že to bylo jenom jednou za den. Šla jsem ze školy a stavila jsem se v obchodě, kde jsem si nakoupila plný batoh jídla, potom to potají snědla v pokoji. Přišlo mi to normální, nevnímala jsem, že toho jídla je vážně hodně.
Zajídala jsem opravdu všechno. Nedařilo se mi? Jídlo. Zajídala jsem tak i šťestí. Později jsem už ani nevnímala, že jím. Bezmyšlenkovitě jsem do sebe házela jídlo a ignorovala tu bolest plného žaludku. Nic mě nemohlo zastavit. Přejídání byla moje rutina.
Přes den jsem buď jedla normálně, nebo hladověla.
Vážně jsem si neuvědomovala, že je na tom něco špatně.
Nevážila jsem se. Od října do ledna jsem přibrala 17kg. JSem na své nejvyšší váze a vážně se nenávidím.

Nedávno u mě byla kamarádka a něco jsme hledaly. Cítíla jsem se hrozně, když v každém šuplíku byly obaly od jídla. Všimla si toho a s úsěvem řekla ,,Ty máš úplně všude obaly od nějakého jídla, dokonce i zbytky něčeho". Tohle bylo to, co mě donutilo se zamyslet. Pomal jsem si všechno uvědomovala, brečela jsem, nenáviděla se, křičela.
Všechno mě dohnalo k tomu, jít na terapii a se vším se svěřit. Přesně ten den mi potvrdili záchvatovité přejídání.

Bojuju s tím. Momentálně se nepřejídám, nezvracím ani nehladovím. Je to pro mě úspěch.

trošku informativní

18. ledna 2018 v 18:28 | Ellie |  Deník
Držela jsem se, nepřejídala, vlastně jsem nejedla skoro vůbec. V pondělí jsem šla na preventivku a když jsem to měla za sebou, tak jsem cítila nějaké povolení jíst, že už mě nikdo vážit nebude. Tak jsem jedla, ale nepřežírala se. Dostanu se do toho zpátky po malých krůčcích. Taky mi zjistili zánět močových cest,což není nějak vážné onemocnění, kdyby se mi nedostal až do ledvin. Prakticky mi řekli, že můžou kdykoliv přestat fungovat. Snažím se teda držet nějakou zdravou životosprávu, abych si to nezhoršila.

Pololetí je skoro za námi a tak se nemusím starat o známky, teda jako akorát nesmím propadnout. Budu teď méně ve stresu a čeká mě to až v dubnu.

Vážím si toho, že mi píšete. Ale neobracejte se na mě, když budete potřebovat nějaké rady ohledně tohodle hubnutí. Ze začátku jsem na takové zprávy odepisovala a radila těm hubeným dívkám.
Když v tom se mi ozvala kamarádka jedné z těch dívek, že na tom není vůbec dobře. Má podvýživu a hrozí ji hospitalizace. Mám potom divný pocit, že za to nějakým způsobem mohu i já.
Budu ráda za každou zprávu, kterou mi napíšete, jen po mě nechtějte žádné rady.

Mám Vás ráda:)

pocity 0.5

9. ledna 2018 v 20:43 | Ellie |  Deník
Mám teď dost smíšené pocity o tomhle blogu.
Jsem ráda, že vás tolik navštivuje můj blog, ale zároveň mě děsí, jestli tenhle blog někoho nenavádí do pro ana světa.
Na instagram mi píše dost slečen, které jsou krásné a hubené, ale i přes to, si napíšou o radu. Lidi, na zprávy ohledně nějakých rad nebudu odepisovat, ale klidně napište, kdyby jste si chtěli jen tak popovídat. Omlouvám se, že jsem teď moc neodepisovala, ale znáte to, konec pololetí a tak se dohání známky.

Taky jsem za týden zhubla něco málo přes 2kg, což mi přijde fakt málo. Nejspíš to bylo tím, že nebyl čas na pohyb.
V úterý jdu na preventivku, což je blbý, protože se tam budu muset svlíkat do spodního prádla.
Jsem teď po fázi přežerů a celkově se dávám do pořádku ze ZP(článek bude brzy). Tak snad to nebude tak hrozný.

Kam dál