close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

a co teď?

4. dubna 2020 v 20:32
Po více jak půl roce jsem zpátky s novým článkem.

Změnilo se toho strašně moc.
Začneme od začátku.. v srpnu jsem si prošla něčmí strašně těžkým, co mě zlomilo. Dřív jsem měla ve zvyku takové situace zajídat a tak jsem si řekla, že když si dám kousek čokolády, tak se nic nestane. Tehdy jsem seděla na posteli a dívala se na věc, kterou jsem strašně milovala a brečela jsem.. co se se mnou stalo, že nedokážu sníst kostičku čokolády? Nakonec jsem si ji dala a nevedlo to zpátky k přejídání, zvládla jsem to, nemusela jsem se ani ovládat, protože jsem neměla žádné nutkání ji sníst celou. Jo a pořádně hubnout jsem začala, až když jsem měla jinak nastavený mindset a věděla, že mi žádné jídlo nemůže ublížit a můžu jíst na co budu mít chuť.

V září jsem ještě jedla tak nějak.. no spíš nijak. Trápilo mě to. Že jsem přišla o všechny kamarády a všechno, protože jsem nikam nechodila, co kdyby se šlo na jídlo, že jo. Pomalu jsem začala jíst intuitivně a každý pátek šla s někým ven a dala si něco dobrého. Nezačala jsem přibírat a cítila jsem se lépe. Viděla jsem se v zrcadle tak, jak jsem vypadala. Viděla jsem se jako hezká holka, začala jsem se mít ráda. To byl ten bod, kdy se mi začalo dařit. Měla jsem lepší vztah k sobě a jídlu a zlepšily se mi vztahy s ostatními, dokonce jsem si našla přítele, o kterém jsem ani nesnila.

Začali jsme spolu randit.
Když jsem s ním, tak nemyslím na to, kolik kalorií jím. Ukázal mi, že je v pořádku dát si pizzu nebo zajít do Mekáče. A neustále mi dokazuje jak mě miluje a jak se mu líbím. Když jsem mu upřímně řekla, že si myslím, že jsem tlustá, že si tím jsem jistá, tak to nechápal, protože mě tak vůbec nevnímá.
V době, kdy jsme se poznali, jsem se měla ráda, ale on dokázal to, že se miluju. Dokážu říct, že jsem hezká... ale ne vždy je to úplně růžové.

Situace, která nastala, mě připravila o můj režim a já nějak nevím, co a jak. Každý začína cvičit a jíst zdravěji, aby docílil glow upu a to pro mojí psychiku není vůbec jednoduché. Sportuju celkem hodně, ale ráda jenom tak odpočívám a dám si něco dobrého, vím, že je to v pořádku. Ale když mi po takovém dni chodí zprávy, jak někdo cvičil a jedl zdravě, tak se cítím špatně, protože to je to, co jsem zrovna dneska nedělala. Hned myslím na to, jak teď budou všichni lepší, hezčí než já a vracím se zpátky do toho kolotoče nejezení a cvičení a odpírání si jídla.

Snažím se to zvládat, ale je to těžké.
 

15/08/2019

15. srpna 2019 v 15:35
Upřímně nikdy nevím, kde a jak začít.

Co si budem, za chvíli začíná škola. Stresuju kvůli toho už od poloviny července. Minulý školní rok jsem zažila šikanu a všechno to shazuju na to, že kdybych nebyla tlustá, tak se mi to nestane.
Bojím se, že to nezvládnu. Že se zase začnu přejídat a všechno půjde od znova.

Teď k přítomnosti.
Zhubla jsem, cítím se lépe, jak fyzicky tak psychicky. Okolí mi začalo říkat, jak mi to sluší, že jsem krásná. Nepřipadám si nechutná, ale mrzí mě, že mi ta kila navíc ubírala na kráse. Nevím, jak to popsat.
Nosím velikost, co jsem nosila před začátkem ZP. Dá se říct, že to byl můj hlavní cíl. Vrátit se zpět. Každopádně nekončím. Vyhovuje mi kupovat stále menší oblečení a zjišťovat, že to, co jsem si koupila před měsícem, nemůžu nosit, protože mi to je velké. Stále mám kila navíc, nejsem hubená, ale jak říkám, nekončím.

Moje strava a pohyb.
Jím zdravě, od června jsem neměla nic, co by mi mohlo spustit přejídání. Odvykla jsem si na nezdravé jídlo a nechybí mi, ale co si budem, chtělo to hodně sil, abych se ze začátku udržela.
Momentálně ani nehladovím, přežívám na zelenine a převážně veganské stravě. Vlezu se do 1,000kcal denně. Už nemusím hubnout rapidně a vím, že nebudu přibírat. Pohyb je podle toho, co dělám v práci. Někdy se nachodím více a někdy se skoro nehnu z místa. Proto se to snažím vynahradit a tak cvičím buď ráno a nebo večer. Když mám volno tak ráno, odpoledne a večer. Necítím se vyčerpaná a mému tělu to tak vyhovuje. Po tom, co jsem zhubla, tak potřebuje zpevnit. Ze začátku září se budu vážit a jsem trochu nervózní. Ale vím, kolik jsem vážila, když jsem nosila stejnou velikost, tak vím, co od toho čekat.



Teď už to dotáhnu do konce. Už jsem dost daleko na to, abych to vzdala.

03/07/19

3. července 2019 v 21:29
Více jak měsíc bez přejezení, nechybí mi to, teda někdy... ale zvládám to! Jsem na sebe pyšná.
Zhubla jsem o dvě velikosti, obleču džíny, které jsem nosila před rokem a v září je nepřetáhla ani přes stehna...
Obleču věci, které jsem nosila při své téměř nejhubenější části života.

VŠECHNO TO JE V HLAVĚ.
Vím, že nehubnu zdravě, ale mám svůj cíl, kterého dosáhnu. Chci se v září vrátit do školy a chci vidět překvapené výrazy spolužáků. Chci se hezky oblíkat a cítit se komfortně. Chci být sebevědomá.

JAKTOŽE SE MI TEĎ TAK DAŘÍ?

Během školy to bylo těžší, ale zvládala jsem jíst málo. Teď mám brigádu, kde trávím většinu svého času. Ráno si dám snídani, která má okolo 200kcal a tím končím. Vracím se domů pozdě a strašně unavená, takže maximálně stíhám sprchu a jdu spát. Jediná nevýhod a je, že nestíhám pohyb, ale snažím se co nejvíce chodit. V práci nemám čas mít hlad, pořád musím něco dělat a jsem ve stresu, takže ani nemyslím na to, že jsem nejedla.

JAK TO BUDE DÁL?
Za pár dní odlétám na dovolenou, plno jídla, ale také plno pohybu. Vím, že budu jíst více než tady, ale zase přiměřeně výdeji. Zhubnu další velikost a zvážím se. Bojím se toho. Naposledy jsem se vážila v lednu 2018, po několika měsících každodenního přejídání. To byla moje nejvyšší váha, teda jako vím, že jsem přes léto ještě hodně přibrala a vlastně i první půlrok... to jsem se radši nevážila.


PROSÍM nedávejte do komentářů odkazy na pro-ana stránky...
 


recovery(?)

2. června 2019 v 21:12
nahoru a dolů.

Lépe bych to nepopsala.
Jeden den můžu být odhodlaná se vyléčit a druhý to pokazím a řeknu si, že to nemá cenu a pořád dokola. Proč se to děje?

Dala jsem sama sobě takovou měsíční výzvu.
Minimálně 12 tisíc kroků denně. Protože jsem to já, tak jsem jich musela mít, co nejvíce. Před čtyřmi dny jsem se na sebe dívala a cítila jsem radost, že vypadám lépe. Celá nadšená jsem ze skříně vytáhla kalhoty, které jsem nosila před rokem a jednou jsem je měla v září, ale musela jsem zhubnout a ani jsem se v nich nehla. No chtělo se mi brečet, byly malé...o dost. Jsem nechutná a vůbec si nezasloužínm žít.
Teď zpátky k mé výzvě.
Jedla jsem jak se zadařilo, ale chodila jsem jak jsem měla, ani jeden den jsem neporušila. Těšila jsem se, že se začátkem nového měsíce se už nikam nebudu muset hnát. Ale nedalo mi to a chodím dále, mé cíle jsou ale výše.

S uvědoměním, že za měsíc a pár dní letím na dovolenou, jsem si začala dávat pozor na to, co jím.
Vše pečlivě zapisuju do kalorických tabulek. Nepočítám jenom kalorie, ale dívám se i na tuky, sacharidy, bílkoviny a tak.
Jsem přesvědčená, že se teď nebudu přejídat. Nedovolím to sama sobě. Tentokrát to dotáhnu.

21/04/19

21. dubna 2019 v 14:52
Chvíli jsem žila s pocitem, že jsem to zvládla, že kapitola přejídání je za mnou. Už jsem se dokonce těšila, že o tom všem napíšu. Ovšem nebudeme předbíhat.

Mám teď dost napilno.
Po škole nesmím zapomenout na návštěvu nemocnice, ze které se dostnu nejdříve o půl páté, takže při nejlepším jsem o čtvrt na šest doma, vezmu psa a jdeme na procházku. Tohle je celý můj den, pořád dokola. Začala jsem si zase hlídat kroky, takže těch 12 tisíc za den mám, snažím se tím aspoň trochu uklidnit svou mysl, která se trápí každým jídlem, které přijmu. Ze začátku tohoto kolotoče jsem nestíhala jíst, ani jsem si to neuvědomovala, cítila jsme se lépe. To bylo před měsícem.

Teď sedím na tom stejném místě, piju zero colu a přemítám si v hlavě to množství jídla, které jsem stihla sníst během krátké chvíle. Přejedla jsem se hned tři dny za sebou, ve středu, kdy jsem prostě měla pocit, že můžu, jeden den po takové době nic nezkazí. Ve čtvrtek, protože byla příležitost, začalo to jednou Merci čokoládkou, skončilo snězeným celým balením a dalších čokolád... V pátek už jsem neměla co ztratit. Večer jsem spontáně šla nakupovat, bylo pár minut před zavíračkou a tak jsem si do košíku naházela snad všechno, co jsem viděla. Byla jsem sama doma, takže mi nic nebránilo v tom, abych to snědla na chodbě, v botech a v bundě... Neumím to ovládnout, nevím, co mám dělat.

Pořád se uklidňuju tím, že to časem samo přestane, ale co když ne?
Jak dlouho se budu ještě trápit?

Kdyby za mnou s taovým problémem přišel někdo blízký, tak mu poradím, aby vyhledal odbornou pomoc. Ale já toho nejsem schopná, protože mám pocit, že tomu nikdo nerozumí a budou to brát jako výmluvu. Nemůžu si pomoct.

29/03/19

29. března 2019 v 19:59
Můj život je sračka. Neumím se najíst normálně. Buď nejím, vyzvracím to nebo sním porci pro pět lidí. Už nemůžu. Jsem ve stádiu, kdy se vzdávám možnosti uzdravit se.
Ve škole se rozjel takový nový trend a je strašně super se mi smát, že jsem odporná a tlustá, taky focení mně je na dením pořádku. Nechci tam chodit, sama bych se nejradši zabila za to, cojsem si způsobila a oni mi to ještě takhle připomínají. Po osmi hodinách v tomhle se vracím domů a brečím, pak se přejím a mám se ještě hůř. Já nevím, jak dál. Všechno, co jde, tak se pokazí a já to už nezvládám. Už nechci. Nezvládám nejíst a tak nezvládám hubnout, nezvládám pohled na sebe, nechci. Už nic z toho nechci.
Chci všeho konec, nebýt.

Výsledek obrázku pro selfhate gif

16/03/19

16. března 2019 v 22:41
Jsem nepřetržitě smutná a vyčerpaná z toho, co se děje.

Abych se vrátila k těm kalhotům, o kterých jsem psala minule, tak jsem se špatně podívala a zjistila jssem, že je to vlastně velikost menší, než normálně nosím. Ty kalhoty teď obleču v pohodě, takže jsem zhubla? Už můžu chodit ven?

Vlastně se nenávidím pořád stejně.

Buď nesním téměř nic, nebo se přejím, nic mezi tím. Pro větší jakoby pochopení sleduj Instagram téhle slečny @teenwitheatingdisorders.

Musím se kvůli toho omezovat snad ve všem, co dělám nebo chci dělat.

Jde se toho zbavit nebo se musím zbavit sebe, aby bylo po všem??

Nevím, co více napsat, jsem zklamaná sama ze sebe, myslím na to, jak bych se měla zabít, protože jiné řešení nevidím...

Výsledek obrázku pro selfhate gif

09/03/19

9. března 2019 v 22:40
Popravdě nevím, čím začít.

Dneska mi Instagram ukázal vzpomínku, ze které si pamatuju, že jsem v přejídání byla až po uši.
Už je to více jak rok neustálého boje.
Dneska jsem si musela koupit nové kalhoty a tak jsem vzala ty, co si kupuju vždycky. Vzala jsem stejnou velikost, jakou jsem kupovala posledně. Nezkoušela jsem si je v obchodě, protože jsem si jimi byla jistá. Odpoledne jsem si je chtěla obléknout a nemohla jsem je přetáhnout přes boky a břicho. Chtělo se mi umřít, nenávidím se.
Za tu dobu s přejídáním se moje velikost kalhot zvětšila o dvě, nemůžu si dovolit přibrat na ještě větší velikost.

JSEM NECHUTNÁ.

Kvůli blbnutí s jídlem jsem přišla o téměř všechny své přátelé.
Začínáme k sobě nacházet zpátky nějakou cestu, ale kdykoliv se chtějí sejít, tak se vymlouvám.
Vždyť mě znají ještě před těmi dvěmi velikostmi. Nemůžou mě takhle vidět, nikdo by neměl.
Nejvíce jim můžu nabídnout akorát facetime.
Nechci chodit ven, nesnesu ty pohledy ostatních, nezvládnu to.

JDE SE Z TOHO DOSTAT?

Nemůžu si pomost, ale začínám být přesvědčená, že se s tímhle musím naučit žít, pokud to půjde, jinak se se vším rozloučit a zabít to společně se mnou. Vidm to jako jediný konec toho všeho.

Z hladovění, zvracení a přejídání je přejídání to nejhorší, co vás může potkat.
Při těch prvních aspoň hubnete a ostaní tak nemají narážky na to, že byste přibírali. U přejídání víte, že přibíráte, říkají vám to ostaní a vy si nemůžete pomoct.

CHCI KONEC VŠEHO, POMOC...

Výsledek obrázku pro binge eating disorder gif

this is me

10. února 2019 v 23:03 | Ellie
Ahoj, nějak mi došlo, že jsem se vlastně nepředstavila. Tenhle blog jsem měla tři roky a v létě mi ho smazali za nevhodný obsah. Obnovila jsem ho terpve nednávno a mrzí mě, že jsem přišla o všechny ty články, záznamy mých pocitů.
Rozhodla jsem se vrátit, protože jsem si myslela, že mám nad záchvatovitým přejídáním vyhráno, že mám nad sebou kontrolu.
Měla jsem ji. Přesněji celých 21 dní, což je neuvěřitelné. Dřív jsem nevydržela ani půl dne bez toho, aniž bych se přejedla.

Ve zkratce tedy napíšu něco o mé minulosti s problémy s jídlem.
O prázdninách po šesté třídě jsem začala hladovět, nebylo to kvůli tomu, že bych si připadala odporná. Dělala to jedna holka, kterou jsem pomalu ani neznala a já jsem s tím takhle nevinně začala taky. Od mých dvanácti let jsem se tedy nikdy nenajedla bez výčitek.
Čtyři měsíce se mi dařilo nejíst, zamilovala jsem si ten pocit hladu, už to celé bylo jen o mně. Milovala jsem, když mi někdo řekl, že jsem zhubla. Potom nastal nečekaný zvrat a já se přejedla, jedla jsem dva dny v kuse a dostala jsem po těch čtyřech měsících zpátky menstruaci. Byla jsem znechucená sama sebou.
Najela jsem na svůj režim zpátky. Nejíst a cvičit. Cítila jsem se skvěle, potom to mé tělo tolik nezvládalo, nikdy jsem neměla podvýživu nebo tak, ale i tak jsem omdlívala, pokaždé jsem to brala jako úspěch, byla jsem na sebe hrdá.

Tak šel čas, já jsem jedla a nejedla, cvičila a jenom ležela, ale nepřibírala jsem nikdy více jak 2kg, které jsem stejně hned zase zhubla.

Od září 2017 jsem nejedla vůbec. Co se dalo čekat, dlouho mi to nevydrželo. Ke konci října jsem se začala přejídat, ze začátku jenom proto, že jsem mohla vůbec jíst. Později jsem si jídlem kompenzovala psychickou újmu. Do 1.1.2018 jsem přibrala téměř 15kg. Byla jsem na své nejvyšší váze. Od té doby jsem se nevážila, protože mám strach, že bych to psychicky nezvládla. Samozřejmě, že v lednu začaly hladovky, které brzy taky skončily. Staly se strašně psychicky náročné věci a já se s tím neuměla vypořádat, a tak jsem všechny pocity tlumila jídlem. Občas zvracela, občas se jenom přejídala a usínala v bolestech z přejedení. Neumím se ovládat.

Tohle se mě drží do teď. Nevím, co dál...

po delší době můj binge...


rozhodla jsem se, že si budu ty své nákupy fotit, abych se mohla ohlídnout zpět...

Jestli jste se některá dostala ze zp, nebo stím bojujete, tak mi můžete napsat na e-mail v liště.

Mějte se krásně.

new year, new everything

1. ledna 2019 v 23:57 | Ellie
Nechci psát všechny takové ty cíle, jakože od teď přestávám jíst a denně budu cvičit 4 hodiny, pít 2 litry vody a mít se krásně.
Všichni víme, že to takhle nefunguje.
Jak moc rychle začneme, tak rychle skončíme a budeme na tom ještě hůř.

Po více jak roce se chci konečně zbavit záchvatovitého přejídání.
Chci být ta krásná, ta, kterou jsem nikdy nebyla.
Chci místo nadávek slýchat pěkná slova.
Chci být ta, kterou jsem uvnitř.

Dneska to je přesně rok,co jsem se naposledy vážila.
Zvážím se až na konci školního roku, do té doby musím makat.
Musím být dokonalá a lepší než ostatní.
Poletím na dlouhou dobu pryč a chci si to tam pořádně užít, chci být šťastná a taky budu.
Vím, že to zvládnu, stejně, jako to zvládneš i ty.

MŮJ PLÁN:
-každý den půjdu aspoň na chvíli ven se psem
-joga
-kardio
-dodržovat pitný režim
-méně jíst / zakazovat si sama nakupovat jídlo
-od dubna fitko

Vracím se na tenhle blog v plné síle a s odhodláním, že to konečně porazím.

MOJE CESTA ZA ŠTĚSTÍM


Kam dál